Co se skrývá za naším blahobytem — Ohrožené druhy zvířat 1

Na naší planetě žije nespočet živočišných druhů. Naší lidskou činností jsou ale mnohé na pokraji vyhynutí. V tomto článku si příblížíme, co to znamená, být ohroženým druhem.
Tento článek bude vlastně dvojčlánkem a chtěl bych v něm ukázat, co to vlastně znamená, když se zvíře stane ohroženým druhem. A zasadit do kontextu závažnost lidských činností, které k tomu vedou. Často totiž stačí málo a živočišný druh je ohrožený na své existenci. Celkově s námi naši planetu sdílí v živočišné říši až k 8 milionům druhů. Katalog života obsahuje základní údaje o 1,9 milionu známých a popsaných druhů.
Po celou dobu existence života na Zemi se druhy vyvíjejí a zase zanikají. Současné množství druhů je ani ne 1 % všech druhů, co kdy na Zemi byly. Nicméně náš druh, lidé, je unikátní v tom, že ostatním druhům bez většího zájmu bere životní prostor, ničí životní prostředí, případně je rovnou zabíjí. To vede k tomu, že z dříve velkých počtů se stanou počty malé a druh se stane ohroženým. V horším případě se dostane na pokraj vyhynutí. V tom nejhorším úplně vyhyne nebo ho člověk sám vyhubí.

Přímorožec šavlorohý přežívající už pouze v zajetí. Ve volné přírodě byl vyhuben. (zdroj obrázku: flickr.com)

Ohrožené druhy v kostce

Ohrožené druhy jsou druhy, u kterých je velmi pravděpodobné, že v blízké budoucnosti vyhynou. Může to být buď celosvětově nebo lokálně. Zjistit, který druh je ohrožený, je velká statistika. Sleduje se zbývající počet, nárůst nebo pokles populace, známe hrozby, ale například i úspěšnost odchovu.
Na vteřinku se, prosím, zastavte ve čtení a zkuste si představit, jaké je procento druhů, které jsou ohroženy vyhynutím.
Odpověď vás asi překvapí. Odhaduje se, že až 50 % světových druhů je ohroženo vyhynutím! Možná je to vysoký odhad, možná vlastně ani ne. Ekosystém a různé druhy jsou na sobě často závislé. Ztráta jednoho je problémem pro ty, které s ním byly jakkoliv provázány.
Sofistikovanější údaje přináší Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) ve svém Červeném seznamu. V jeho vydání z roku 2019 organizace analyzovala více než 105 000 druhů. Z nich 28 338 je ohroženo vyhynutím. Druhy, které Červený seznam IUCN analyzuje, jsou rozděleny do devíti skupin. Ani u jednoho z nich nedošlo, při srovnání s léty minulými, ke zlepšení situace. To je velmi znepokojivé zjištění. Znamená to totiž, že současné úsilí o ochranu nestačí. A nezáleží na tom, jestli je nedostatečné nebo chybné. V minulých letech se vždy dařilo posunout některé druhy do méně rizikové skupiny.
homepage: Co se skrývá za naším blahobytem

Lidé ničí, ale i pomáhají

Lidské činnosti opravdu mnohdy stojí za tím, že se druh stane ohroženým. Případně úplně zmizí. Nejmenší velryba Sviňucha kalifornská často končila v rybářských sítích. Momentálně se ví asi jen o 10! žijících jedincích. A v jakých že to sítích končila? Těch, které nelegálně loví další kriticky ohrožený druh, rybu Totoaba. Ta je endemitem kalifornského zálivu, takže jakmile se uloví poslední kus, tak je navždy pryč. Poddruhy žiraf mizí kvůli tomu, že ocas je symbolem společenského postavení. Nosorožci a sloni kvůli klům. Velemlok čínský je považovaný za delikatesu, přitom vědci při výzkumu objevili méně než 30 zástupců tohoto jedince.
Důvody toho, že jsou některé druhy ohrožené, jsou často až absurdní. Přesně vystihují název této série, jedná se totiž o chování, které vychází čistě z našeho blahobytu. Pravý kaviár, pochoutka pro pár vybraných, kteří si jej mohou dovolit. A na druhé straně stojící například Vyza velká, majestátní sladkovodní ryba, jejíž počty hlavně kvůli pytláctví neustále klesají. Ještě hůře je na tom Jeseter velký. Kriticky ohrožený druh, a to výlučně pouze z důvodu lidské činnosti. V současnosti se přirozeně rozmnožuje pouze v jedné řece.
Záchranné akce programy pro ohrožené zvířata běží po celém světě. I Jeseter velký má svůj. Díky němu se povedlo aspoň částečně pomoct tuto rybu navrátit do řeky Rýn. Velmi úspěšný je program na návrat Koně převalského do volné přírody. Tento přímý předchůdce dnešních koní to měl s lidmi dlouho velmi těžké. Nejdříve ho téměř vyhubili pastevci, protože představoval konkurenci pro jejich stáda. Po tzv. znovuobjevení se na něj strhnul hon, protože po jeho trofeji zatoužili lovci.
20. století přineslo smutnou zprávu nejdříve. V 60. letech byl totiž Kůň převalského pozorován naposledy ve volné přírodě. “Naštěstí” bylo dostatečné množství těchto koní převezeno již dříve do různých zoologických zahrad a záchranných stanic. V 80. letech se proto mohl naplno rozjet program na záchranu a reintrodukci Koně převalského. Programu se velmi daří, a to i díky skvělé práci ZOO Praha. Ta hraje v současnosti hlavní roli v tomto programu.

Kůň Převalského dostal novou šanci díky záchranným programům. (zdroj obrázku: pixabay.com)

Ohrožení se týká i nás

Důležitou věcí, kterou si často neuvědomujeme je, že bez některých živočišných druhů nebudeme moct i my sami existovat. Případně by to bylo obrovsky náročné. Stačí si vzít opylovače. A ne, opravdu nemluvím jen o včelách. Jejich přínos je obrovský, ale 85 % opylování zařizují jiní. A těch neustále ubývá kvůli ztrátě přirozeného prostředí, změnám ve využívání půdy a taktéž pesticidům. Ztráta opylovačů by znamenala kolaps zemědělství a již v této době jsou v ohrožení celosvětově až 2/3 z něj.
Dále je potřeba brát v úvahu kaskádový efekt. I ztráta několika málo druhů může spustit dominový efekt s nedozírnými následky. Zemi s námi sdílejí zvířata, ale nejen ty, i rostliny a další organismy, které všechny mají svoji roli ve funkčnosti celého ekosystému. Ztráta jednoho nás možná nezabolí, ale ztráta jiného může být fatální. A dalším ohroženým druhem se nakonec staneme my, lidé.
Děláte i vy něco pro ochranu ohrožených druhů?